♥ Spřátelíme?

NAPIŠTE MI DO KOMENTŮ KOHO JSEM SI ZAPOMNĚLA HODIT DO SB, KOMU JSEM NEUDĚLALA DIPLOMEK A OD KOHO JSEM SI DIPLOMEK NEZVEŘEJNILA X) (NARKÓZA LEZE NA MOZEK)

Ostatních

Kabuto, dítě a Orochimaru

9. srpna 2010 v 11:27 | Nikke Otaku Sayame-neechan

Kabuto se v laboratoři skláněl nad malým uzlíčkem látek, v kterým bylo něco zabalené. Orochimaru ho z dálky nechápavě sledoval a tak se šel podívat blíž.
"Co to tam máš?" zasyčel a Kabuto div nevyletěl z kůže, jak se lekl. Pomalu se na svého zaměstnavatele otočil.
"Nic, Orochimaru-sama."
"To tvoje 'nic' brečí," podotkl Oro zhnuseně, jako by právě zjistil, že jeho milovaná hadí paštika se nedělá pro hady, ale z hadů. Kabuto se na uzlíček otočil a jal se z něj vybalovat nespokojený dítě. Oro ho ale rázně odstrčil a zůstal na ubulence zírat.
"To je..." zvedl dítě za nožičku do výšky očí, aby si ho mohl pořádně prohlédnout "dítě?" dořekl přez ohlušující pláč nespokojeného batolete.
"Přesněji holčička." Kabuto si od Orochimara děvčátko něžně vzal a začal ji utěšovat.
"Co tady dělá?"
"Našel jsem ji před sídlem," začal lhát Kabu, protože se mu nechtělo přiznávat, že tohle je výsledek jedné prohýřené noci, z které si skoro nic nepamatoval. Ta holka si ho ale pamatovala až moc dobře.
"A proto Kimimarovi zmizel všechen sunar?" No na mě nekoukejte, ten kluk ho potřebuje na kosti.
"Jenom něco," bránil se brejlatec. "Zbytek si vzala Tayuya, že zkouší novou pleťovou masku," bonznul ji s nadějí, že půjde Oro řešit sunar a zapomene na jeho malej problém.
"Co to tu tak smrdí?" zacpal si Oráč nos.
"Ale né, Tacu-chán, už zase?" Kabu se znechuceně zašklebil a začal holčičku přebalovat. V půlce toho procesu však celý zezelenal a div se neskácel k zemi. Orochimaru jen protočil oči v sloup a odstrčil Kabuta od dítěte.
"Hrabeš se v mrtvolách a tohle nezvládneš?" začal ji sám přebalovat.
"Orochimaru-sama..." Kabutovi se zamlžily brýle, když sledoval, ja mu to jde.
"Všechny techniky světa, Kabuto, zapoměl si snad? Myslíš, že ninjové si nechtěj usnadnit práci s dětma?" strčil přebalenou holčičku Kabutovi do náruče. Tacu-chan však lítostivě natahovaka ručičky k Orovi.
"Nějak se jí zbav," přikázal legendární sannin a odešel. Děťátko se dalo do pláče, jakmile jí 'ten legrační pán' zmizel z dohledu.
"Tacu-chan, neplač," tatík začal hledat něco, čím by mimčo rozveselil, ale jeho pokusy byly odměněny jen dalším pláčem. Kabuta z toho začínala brnět hlava a sliboval si, že jestli ještě někdy Ayame potká, že jí něco udělá.
"Jo, leda tak další dítě, co?" skočila mu do myšlenek Tayuya.
"Už zase jsem přemýšlel nahlas?"
"V poslední době to děláš pořád," podotkla flétnistka a vzala si od něj stále plačící děvčátko.
"Asi nejsem moc dobrej táta, co?"
"Chlapi to nemaj v genech," začala na Tacu dělat obličeje a ta se rázem rozesmála. "Ale naučíš se to."
Když se ten den vrátil Kabuto se spící Tacu z laboratoře do svého pokoje, čekalo na jeho posteli velký překvapení. Asi metrovej plyšovej medvěd. Na lístečku s věnováním bylo napsáno jen 'Pro Tacu-chan'. Kabuto ani nijak neřešil,kdo ho tam dal, položil spící děvčátko do kolíbky z kostí *protože Kimimato má děti rád* a šel spát. Když se konečně odebral do světa snů, vřítil se mu do pokoje Orochimaru.
"Kde je malá?" hned na něj vyhrkl.
"O-Orochimaru-sama?" zamžoural na něj Kabu a začal hledat své brýle.
"Kde je Tacu-chan?" zopakoval Oro netrpělivě. Odpověděla mu sama Tacu, který se nelíbilo, že ji někdo budí.
"Á, Tacu-cháán," vzal jí Oroušek do náruče. "Strejda Orochimaru se bál, že by ho Kabuto třeba poslechl a zbavil se tě." Tacu na něj chvíli jen nechápavě mžourala velkejma kukadlama, ale pak se začla smát a tleskat malýma ručičkama, protože 'ten legrační pán s dlouhým jazykem' se vrátil.
A to je konec , Oro nakonec přiznal, že děti zbožňuje, fláknul s plánem na ovládnutí světa a ze své organizace udělal siročinec a nakonec to rozšířil na armádu spásy.

Nanake, aneb Orochimarův lístek do blázinec

9. srpna 2010 v 10:54 | Nikke Otaku Sayame-neechan
Vložil Zisi, konoha.cz

"Sakra! Mám nějakou alergii na pyly či co!" Zanadávala osoba skrytá ve křoví. Oči za brýlemi slzely a rýma se již také projevovala.
"A jak ji tady mám do p***le najít?"
Odpověď se dostavila v podobě jekotu. Jasně rozeznával uječenou fistulku s jemným podtónem strachu od hlubšího hlasového projevu.
"Hm. To nebylo složitý. (Kdyby tak věděl, že to horší teprve přijde!) Vypadá to, že by měla proběhnout kolem mě… ne kolem… někde blíž… skrz…" Kop do hlavy ho málem omráčil a zarazil mu brýle do kořene nosu.
"Kterej kretén mi k***a rozbil brejle?!" zaječel hystericky a dokonale zkopíroval Orochimarův řev, který slýchával, když něco provedl (například když mu stoupl na jazyk, vysypal pudr, lezl do koupelny...).
"Jejda, sorry." zavolalo nějaké blonďaté pometlo, na jehož botech se jasně rýsoval otisk jeho objičeje.
"Uzumaki Nanake, já tě zabiju!" ozval se znovu ten hlubší hlas a Kabuto to schytal… podruhé! Tentokrát to byla rána zezadu a poněkud silnější. Čtyřokáček si narovnal zlomený nos a mumlal cosi o pomstě. Otočil se na ninju, který ho právě nakopnul. Tentokrát měl strašnou chuť někoho nakopnout on. Ani se nenamáhal s nějakým "kdo jsi?" nebo "teď je po tobě", a ninja byl za chvíli vražen hlavou do záhonku s kapustičkami. O něco klidnější Kabuto se otočil na onu blonďatou dívku, která si ho v tuto chvíli měřila podezíravým pohledem.
"Jsi Nanake?" zeptal se. Brýle se mu ve slunečních paprscích zaleskly a oči mu začaly slzet ještě víc.
"Já-"
"Hepčííík!"
Kabuto vypadal, že ještě deset minut na téhle louce a nosem mu vyletí i ten chabý zbytek mozku. Proto se nějak dlouho nerozhodoval, přehodil si ji přes rameno a odnášel ji ke svému slizkému pánovi. Potěšeně popotáhl. Tentokrát svou misi splnil. Ničím nerušená Nanake se rozhodla protestovat až později a místo toho malovala na Kabutova záda roztodivné obrázky. Kabuto si zatím neuvědomoval, co všechno mu ta zatracená alergie natropila.
"Našel jsem ji, Orochimaru-sama," řekl vítězoslavně Kabuto, když sundal to dítě ze zad. Orochimaru k ní přišel a mávnutím ruky ho poslal pryč. Jakmile se Kabuto otočil, Orochimaru ztuhl.
"Ka-bu-to-co-to-má-zna-me-nat?" odsekával a z očí mu šlehaly blesky.
"Pane?" přikrčil se nechápavě Kabuto.
"Co to máš na sobě?!" zařval Oro tak, že se Nanake hrůzou zježily vlasy. Kabuto na tom nebyl o nic líp. Nechápavě ukázal na svůj ANBU plášť.
"No... nechtěl jste, aby mě poznali tak... tak..." zakoktal se Kabuto. Kdyby tušil, co to na sobě má, hóóódně rychle by utíkal. Orochimaru se nad ním tyčil, vzteky bez sebe, a třesoucí rukou ukázal na Kabutova záda. Kabuto svlékl plášť, pod kterým měl svůj klasický ninja-obleček. Na černém plášti se skvěl nápis: "Teplý Orochimaru vám nabízí své služby..." A další nechutnosti související s jeho dlouhým jazykem. Orochimarova jindy bledá tvář byla rudá vzteky (a k jeho očím to nesedělo!).
"Orochimaru-sama, já-" zakvílel Kabuto, otočil se a začal zdrhat.
"Kreténe! Pitomče! Idiote!" ječel Oro, když se ho jal pronásledovat. Nanake si promnula ruce a na nevinné tvářičce se objevil ďábelský škleb. Šáhla do kapsy a vytáhla balónky, ve kterých něco bylo. Ono "něco" se ukázalo jako barevný prášek, který hned poté, co se smíchal s vodou z Nanakeniny láhve, zlověstně zasyčel. Potěšeně balónky zauzlovala a strčila pod dečku Orochimarovy židle tak, aby nebyla vidět žádná vyboulenina. Strčila je tam společně s kouskem Kabutova pláště...
Jakmile se vrátila na místo, kde stála, přišel Orochimaru a tvářil se jako bůh pomsty. Za ním se plazil nějaký fialový hnus. Po pětiminutovém zkoumání v tom Nanake poznala zbytky Kabuta. Celou tu dobu si ji ovšem zkoumavým pohledem prohlížela Oro-držka. Nanake se na něj zářivě usmála, až uvažoval, jestli náhodou není příbuzná s Gaiem-senseiem, nebo jen používá stejnou zubní pastu. Stejně si ale poznamenal, že si musí koupit sluneční brýle. A nejlíp černé a veliké, aby vypadal cool. To mu zase připomnělo Sasukeho, jehož tělo chce, a Naruta, kterého tou malou bude vydírat. Potěšeně se usmál a nakopl Kabuta. Ten vykvikl jako prase, ale dál nic neříkal. Nanake si zatím poznamenala, že má Kabutovi k Vánocům koupit protézu, protože ho (jak bylo jasně vidět) Orochimaru dohnal.
Orochimaru se divil, jak to, že se ho malá Uzumaki nebojí. Netušil totiž, že se moc těší, až se posadí na svoji židli. Uzumaki si dokázala živě (a hlavně barevně) představit, co se stane, až si Oro sedne. Doufala, že to bude co nejdřív. Stejně tak si dokázala představit, jak se asi bude tvářit Kabuto, až Orouš najde kus jeho pláště.
"Hej, Voslizlo, co tady vlastně dělám?" zeptala se, netušíc co tím spustí. Spustila přímo lavinu.
"Voslizlo?! Voslizlo?! Voslizlo?!" ječel Orochimaru hlasem hodným... Nanake přemýšlela, jak se z toho dostat.
"No... ti říkal Kabuto-fialka, když mě odnášel z Travnaté. Že prý mě nese někam, kde to má na povel Voslizla-san. A jelikož ty jsi tak silný a díokonalý, musíš tady tomu velet!" Nanake pozorovala barvy duhy. Fialová (Kabuťácká) totiž zežloutla vzteky, ale hned zbledla strachy, když uviděla Orochimara, který ze smrtelně bledé přešel na smrtelně rudou a začal Kabuta škrtit jazykem. Nanake vypadala, že začne zvracet.
"Jo a taky říkal, že si nemyl krk," dostala ze sebe. Přece jen to nebyl hezký pohled, a co by dělala, kdyby se Kabuto udusil? Na koho by házela své "malé" prohřešky? (které jistě budou)
Orochimaru znechuceně sroloval jazyk. Pak se otočil na Kabuta.
"Tak, Kabuto, běž malou Nanake ubytovat a pak se vrať," řekl naštvaným hlasem a Kabuto pochopil, že ho trest nemine.
Vedl vysmátou Nanake temnými chodbami. Díky slimejšímu tempu, které musela nasadit kvůli Kabutovi, protože se zlomenou nohou a několika žebry se špatně chodí, mohla zatím vymýšlet další věci na zahnání nudy a totálního zničení Kabuta, protože jiný obětní beránek tady nebyl, a ona z duše nesnášela náfuky a vlezdop***lky. A podle toho, co od Kabuta po cestě slyšela, byl jedním z nich. Pro svého pána by udělal všechno, jen aby se mu zavděčil. Zatím si mohla gratulovat, Kabuto kvůli zraněním nemohl nic říct a Oro-tlama netušila, kdo to má všechno na svědomí. Nepochybovala o tom, že Oro má kratší jazyk než vedení... Asi po hodině Kabuto otevřel dveře do pokoje a zase je za Nanake zavřel. Ta teprve teď poznala, co je to holobyt. Kromě postele a šatní skříně tam nebylo nic. Ani okno. Pozdě si uvědomila, že ani neví, kde je záchod. Rozhodla se to prozatím neřešit, praštila sebou na postel a usnula.
 
 

Reklama
Veškerý obsah tohoto webu je přísně chráněn autorským zákonem. Přísný zákaz kopírování.
© Nikke-chan