♥ Spřátelíme?

NAPIŠTE MI DO KOMENTŮ KOHO JSEM SI ZAPOMNĚLA HODIT DO SB, KOMU JSEM NEUDĚLALA DIPLOMEK A OD KOHO JSEM SI DIPLOMEK NEZVEŘEJNILA X) (NARKÓZA LEZE NA MOZEK)

Něco opravdu starého - Untitled...

9. srpna 2010 v 10:58 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Jednorázovky
Rozhodla jsem sem dát povídku, kterou jsem psala společně s Nayuky, ona psala spíš ty "koktavé" scény a taky toho napsala víc x3
Povídka je na pár GaaSaku, což mě dost naštvalo, když jsem to dnes našla.... před rokem mi to asi nevadilo či co, že jsem s tím souhlasila xD
Povídka psaná před cca rokem xD
Já začínala začátek, Nay končila xD
Povídka se mi moc nelíbí, jelikož jsem to psala "jen tak" a byla o rok mladší xD No a ještě jsem nemala "zkušenosti" psát FF a anvíc tam je pár GaaSaku, Grrr...


Gaara si znuděně odfrkl a opět se ponořil do hromady papírů. Pozvedl hlavu od papírů a podíval se po jeho kanceláři. Všude se válely štosy papírů. Na zemi,na stole, ve skříních, v poličkách…všude.
"Dva dny jsem pryč a hned je toho hromada jako potížích s Akatsuki." Povzdechl si a začal podepisovat tento den již čtvrtou metrovou hromadu papírů.
"Samé schválení misí,výsledky misí…"
"Gaara-sama!"
"Co to zase je?" stočil hlavu ke dveřím,kde se záhy poté objevila kunoichi. Jednou rukou si uhlazovala své neposedné růžové vlasy, druhou držela další štos papírů,přes které ani nebylo vidět kdo je za ním.
"O-omlouvám se Gaara-sama že ruším,ale nesu další papíry." Omluvila se dívka a pokládala papíry na jediné volné místo v kanceláři-pod stůl ze strany Kazekageho, neboli pod Gaarovi nohy.
'S-Sakura-chan…co t-teď?C-co chce d…d…dělat?' přemítalo se Gaarovi v hlavě.
'P-pod G-Gaarovi nohy?J-Já nemůžu b-být u něho t-tak blízko. Nedokážu t…to.'
'Ne,už se blíží!'
'Ne,už se blížím!' přemítalo se oběma v hlavě a oba červenali. Sakura pomalým krokem došla až ke Gaarovi. Čupla si a pomalu dávala papíry pod stůl. Gaara polkl a dál se na ni díval. Sakura odtrhla na chvíli hlavu od papíru a zvedla jí na Gaaru. Byla zaskočená že se na ni dívá. Oba se teď dívali jeden druhému do očí a nabírali rajčatovou barvu. Nemohli své pohledy od toho druhého odtrhnout.Nastalo dlouhé ticho.
"Gaaro,máme problém!" přerušil ticho Kankuro,který vtrhl do kanceláře. Jeho pohled ihned směřoval na ty dva, kteří jakoby zkameněli. Omluvně vycouval z kanceláře a zavřel dveře.
"Co ti dva tam dělali?" šeptal si když odcházel.
Sakura a Gaara se na sebe stále dívali.
"Co to se mnou je?!Nedokážu se ani pohnout!"
"G-Gaara-sa-sama…" odvážně zašeptala po dlouhém tichu Sakura.
Gaara se na ni nechápavým pohledem podíval.
"…t-tady m-máte t-ty p-pap-papíry." Dokoktala ze sebe aby si nepřidala hloupě.
"D-děkuji S…Sa…S…"
'Jak se to mohlo stát?!Nedokážu vykoktat její jméno.' nadával si v duchu Gaara hned jak zkusil poděkovat.
"S-Sakuro…" doplnila zklamaně Sakura a smutně odcházela z kanceláře. Gaara stále zůstával v šoku a v duchu si stále dokola zkoušel opakovat její jméno. Mezitím Sakura doběhla na ženské záchody. Sedla si na záchod v jedné kabince a rozbrečela se.
"Co jsme si to myslela?!On ani neví kdo jsem!" naříkala stále dokola.
"Sakuro?Jsi to ty?Jsi v pořádku? Ozval se známí hlas.
"Temari…ano j-jsem,t-to je dobré…" posmrkovala. Temari poznala že to jen tak dobré nebude. Otevřela kabinku a sedla si na zem vedle Sakury.
"Tak co se stalo?"
"T-to nic…opravdu."
"Ale no tak.Řekni mi to. Já to nikomu nepovím. Něco s Konohou?" Sakura jenom zakroutila hlavou.
"S Narutem?" opět zakroutila hlavou.
"Něco s tebou?"
"Ne,pro to bych opravdu nebrečela…" utírala si slzy do kapesníku, který jí Temari podala.
"Tak s Gaarou?" Sakura mírně přikývla.
"Aha,tak co se stalo?" Sakura polkla.
"Š-šla jsem mu donést p-papíry a-a když jsem je pokládala pod s-stůl tak jsme se na sebe začali dívat a…a když jsem mu konečně položila ty p-papíry na zem tak sice po-poděkoval, ale nepamatoval si mé jméno." Opět se rozbrečela.
"Sakuro, to tak určitě nebude. Třeba byl zabrán prací, nebo si zrovna nevzpomněl." Uklidňovala jí Temari. Mezitím Gaara vyšel z kanceláře. Chtěl se projít po Suně aby si vyčistil hlavu. Když ale procházel kolem dámských záchodů,uslyšel pláč a hlas Temari. Zastavil se a poslouchal. Stihl ještě zachytit poslední větu, kterou Temari řekla.
"Nevzpomněl… na dívku, která ho miluje by si měl vzpoměnout vždycky!!! Rozkřičela na celý záchod Sakura tak že to bylo slyšet až na chodbu, tím pádem to slyšel i Gaara. Zůstal v šoku. Vteřinu přemýšlel o čem se tak asi bavili, potom mu to došlo.
"Sakuro nebreč,to se určitě nějak vysvětlí. Vstaň,projdi se…alespoň přijdeš na jiné myšlenky." Sakura jenom nepřítomně kývla a vstala. Temari vyšla jako první.Vedle dveří spatřila Gaaru, který čupěl a zády se opíral o zeď. Hned jí došlo co tady asi dělá. Mžikem zmizela pryč. Sakura se pomalu dobelhala až ke dveřím, otevřela je a zakopla o Gaaru.
"Au!Příště si vyber jiný místo na sezení!" vyštěkla na něj a držela si naražený loket. Protřela si oči. Zastavil se jí dech. Její oči se zahleděli na tu sedící postavu o kterou zakopla.
"G-Gaaro…" koktala a začali jí opět téct slzy.Nevěděla co po tom všem říct, nevěděla jak zareaguje.Nemohla ani tušit že nevnímá kdo kolem něho prošel, kdo o něj zakopl,ale nadává si do toho největšího hlupáka na zemi. Po chvilce vstal a podal Sakuře ruku. Při tom se díval do země,aby mu nebylo vidět do tváře. Sakura jeho ruku přihnula a postavila se. Přišla k němu blíž.Opřela ho o zeď a naklonila mu hlavu tak aby se jí díval do očí a ona jemu. Viděla jeho naštvaný a smutný výraz. Přitiskla se k němu a objala ho.
"S-Sa-Sakuro…O-omlouvám se…byl…byl jsem blbec a…a…j-já já tě…m-mi…mil…milu…"
"Ššš"
"A-ale…"
"N-nemáš se proč o-omlouvat…" zašeptala mu a políbila ho.
"C-co?" nechápal.
"J-já tě mi…miluji!!!" poslední slovo vykřikla tak aby to všichni slyšeli a opět ho políbila.
"C..co?" stále nechápal.Sakura ho chytla za ruku a zatáhla ho do jeho kanceláře. Zamkla dveře a přitiskla ho ke zdi.
"Říkám…že tě miluju." Opět ho políbila. Gaara stále nemohl uvěřit tomu,že někdo, a už vůbec ne dívka kterou miluje dokáže milovat monstrum jako je on-Jinchuriki Shukaku. Nikdy nepoznal pravou lásku, vždy byl nenáviděn, dokonce i teď když je Kazekage.
Vůbec nevěděl co má dělat. Po chvilce se její rty odlepily od těch jeho. Dala hlavu na stranu a připravovala se něco říct. Myslela si,že Gaarovi city k ní nejsou takové jako její city k němu.
"O…o…omlouvám s-se…Kazekage-sama." A se slzami v očích se rozběhla ke dveřím. Gaara nechápal. Stále stál u zdi a skládal dohromady co se tady všechno stalo.
Sakura vyběhla z úřadu a namířila si to přímo do jejího dosavadního bytu-k Temari. Vešla a zabouchla za sebou dveře. Svezla se po dveřích na zem, dala si hlavu mezi kolena a rozbrečela se ještě víc.
"Sakuro? Co se stalo? Je to opět za to odpoledne?" přiklekla si k ní Temari a objala.Sakura zakroutila hlavou.
"Tak je to něco nového.Takže něco s Gaarou, mám pravdu?"
"Uhm."
"Tak co se stalo?"
"Jak jsme vyšly z toho záchoda,tak u něho seděl Gaara, já o něj zakopla. Vstali jsme a já ho opřela o zeď a řekla mu že ho miluju. Potom jsme šli do kanceláře a tam se to opakovala. On jenom pořád stál a díval se mi do očí. Je to jasný NE…NEM…NE…" nedokázala to ani vyslovit.
"To bude v pořádku, uvidíš. Nějak se to vysvětlí. Pojď, připravila jsem večeři. Snad nevadí že přijde i Shikamaru…"
"N-ne to je v pohodě, vezmu si to do pokoje a sním to tam…nebudu vás tady rušit."
Sakura vstala, otřela si slzy a šla si do kuchyně nabrat polévku.
Zanedlouho přišel Shikamaru.
"To ti to trvalo!" přivítala ho polibkem Temari.
"Hm...Čau..." přivítal jí a opětovně políbil.
"Tak já si to půjdu sníst do pokoje, nenechte se rušit." Pokusila se Sakura o úsměv,ale vůbec jí to nešlo. Odešla do svého pokoje. Položila si polévku na stůl a lehla si na postel. Dívala se na oblohu, kde se pomalu tvořily červánky.
"Idiot,idiot,idiot…teď mě už nebude chtít nikdy vidět! Jsem ten největší hlupák pod sluncem!" nadával si Gaara celou cestu domů. Prudce zabouchl dveře, i od svého pokoje a sedl si na postel.
"Idiote,idiote,idiote!" stále si dokola nadával.
"To jako chceš zbourat barák?" vtrhl do jeho pokoje Kankuro.
"Jasně a Sunu k tomu!" ironicky prohodil Gaara.
"Áá…náš "Pan Velký Kazekage" má zase náladu!"
"Nech si ty fórky!"
"Jasně,jasně promiň,už jdu,už jdu." Řekl Kankuro a odešel.
"Konečně sám…" oddychl si a začal si písek obmotávat kolem krku"
"Jo ještě jsem zapomněl…Co jako děláš?!" rozrazily se dveře a v nich Kankuro.
"Chci se uškrtit…" zamumlal
"No…jak myslíš, ale potom už nikdy neuvidíš Sakuru."
"Sakuru? Ta mě už nikdy vidět nechce!"
"No…radši se nebudu ptát co se stalo. Jo ještě to proč jsem tě znovu otravoval. Na dnešek jsme pozváni na večeři k Temari a Sakuře. Půjdeš?"
"Radši ne…" zamumlal a lehl si na postel čelem k oknu.
"Jak myslíš. Tak čau,já jdu."
"Čau…" rozloučil se a zahleděl se na oblohu.
"Jsem tady!!!" rozrazily se dveře od Temariina domu.
"Kankuro,kolikrát jsem ti říkala, ať chodíš trošku víc tišeji a ne že na celý barák zařveš "Jsem tady!" a potom bouchneš dveřmi tak, že spadnou!"
"Jasně, jasně promiň."
"Kde je vůbec Gaara?"
"Zůstal doma…"
"To jsme si mohla myslet…Sakura si vzala večeři a zavřela se ve svém pokoji…"
"To je otrava, proč si kazíme večer problémy ostatních?!" vložil se do toho Shikamaru.
"Shikamaru má pravdu…pojďme jíst." Usmála se Temari a začala podávat polévku.
Mezitím Sakura ve svém pokoji usnula.Zdá se jí krásný sen. Sen o ní a o Gaarovi. Usmívala se.
"Au!Co děláš?!" probudil jí hlasitý křik a bouchnutí. Vstala z postele a mírně pootevřela dveře.
"Jak co dělám?!Podívej se co děláš ty!"
"Já za to nemůžu,to Kankuro!"
"Vy dva si okamžitě vezmete hadr a utřete to!"
Sakura se smíchem sledovala Temari, Shikamara a Kankura při hádce nad rozlitou polévkou. Opět zavřela dveře a sedla si na židli za stůl.Lžičkou si hrála s polévkou. Byla už studená. Sakura položila lžičku zpět do polévky a vyskočila z okna.
"Třeba mi pomůže noční klid a vzduch…" pomyslela si a vydala se do parku.
Gaara vyhlížel z okna malé děti, kterým vylétl míč na střechu jednoho z domu. Gaara jako správný Kazekage vyskočil z okna a pomocí jeho písku jim ho sundal dolů.
"Děkujeme Kazekage-sama." Poděkovaly děti a odešly. Gaara se za nimi usmál a vydal se provětrat hlavu.
"Jak mi tohle mohl udělat?Copak jsem tak hnusná?U něj nemám šanci…musím na něj zapomenout…ale vždyť já ho tolik miluju." Říkala si v duchu celou cestu Sakura a válčila se slzami. Procházela se po parku a zamířila ke svému oblíbenému místu-dlouhé lavičce, která byla přímo pod Sakurou.
"Naprostý idiot! Jsme idiot. Měl jsem něco udělat, nebo alespoň něco říct. Teď mě už nikdy nebude chtít vidět…je to ale všechno moje chyba…" nadával si v duchu Gaara. Seděl na dlouhé lavičce. Nad ním se rozléhaly květy Sakury. Zahleděl se do nebe a stále přemýšlel.
Sakura mezitím došla k lavičce a sedla si na druhý konec. Vůbec netušila že metr od ní sedí osoba, kterou miluje. Oba dva přemýšlely o tom druhém, Sakura o Gaarovi a Gaara o Sakuře.
"Chci vrátit čas…chci tě zpět…" zašeptali oba dva.
"Gaa-" "Sakoro!?" "-ro!?" vykřikli. Když slyšeli své jméno, postavili se a rozhlíželi se kolem sebe.
"Sa-Sak…Sakuro?" zeptal se nejistě Gaara, když spatřil dívčí postavu.
"Gaa…Gaa-ro?"
Přistoupili k sobě blíž.
"G-Gaaro j…já se chci o-omluvit za ten dnešek…konkrétně t-to v té kan-kanceláři a na cho-chodbě a přišla jsem ti říct že z-zítra odcházím…už s-se ti nebudu plést d-do života…ni-nik…nikd…nikd-y…" do očí se jí opět vtíraly slzy. Otočila se k odchodu a rozběhla se domů. Gaara jí chytil za ruku, následně i za pas. Přitáhl si ji k sobě.
"Proč brečíš? To jsem ti tolik ublížil?"
"A t-ty se ptáš?!" rozbrečela se teď již naplno.
"Ne…" zeslabil hlas.
"Pusť mě!" snažila se mu utéct z objetí.
"Pusť mě!!" naléhala. Nechtěla ho už vidět. Nemohla by odejít kdyby ho viděla. Podařilo se jí uvolnit Gaarovo objetí a vyvlíkla se mu. Rozběhla se pryč. To se jí ovšem vymstilo. Zakopla o kámen a padala k zemi. Zachytila se Gaary, který neudržel rovnováhu a padl s ní z kopce do malého mělkého jezírka. Dole se ozval hlasitý šplouch. Sakura se držela za hlavu. Když si uvědomila kdo je vedle ní, potočila hlavu na stranu. Nechtěla ho znovu vidět, prostě nechtěla.
"O-omlouvám se." Špitla.
"Za co? Spíš já bych se měl omluvit…Sakuro…já v tomto nejsem moc dobrý…Snad pochopíš co tím chci říct když to udělám…" Sakura nechápala. Ucítila mokré prsty na její bradě. Pomalu jí otáčeli směrem kde seděl promočený Gaara. Zavřela oči-nechtěla ho vidět. Ucítila další prsty ve svých vlasech.
Po chvilce ucítila na svých rtech jiné rty. Otevřela oči. Pohled se jí zarazil na Gaarovi, který jí něžně políbil a chystal se od ní odtrhnout. Sakura mu v tom zabránila.Dala svou ruku na jeho vlasy a přitáhla si ho blíž. Gaara zůstal v šoku. Teď se tam ti dva líbali v promočeném oblečení při úplňku.
"Miluju tě."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 16. srpna 2010 v 20:37 | Reagovat

Tu povídku sjem už někde četla! Na mém blogu, když ji tam dávala spolu adminka Nikke, blog už neexistuje, ale enjseš to ty?

2 Otaku Otaku | E-mail | Web | 19. září 2010 v 19:10 | Reagovat

Krásný xD

3 Uchiha Nu-kua Hatake Uchiha Nu-kua Hatake | 27. února 2011 v 14:59 | Reagovat

to se supíš povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Veškerý obsah tohoto webu je přísně chráněn autorským zákonem. Přísný zákaz kopírování.
© Nikke-chan