♥ Spřátelíme?

NAPIŠTE MI DO KOMENTŮ KOHO JSEM SI ZAPOMNĚLA HODIT DO SB, KOMU JSEM NEUDĚLALA DIPLOMEK A OD KOHO JSEM SI DIPLOMEK NEZVEŘEJNILA X) (NARKÓZA LEZE NA MOZEK)

Srpen 2010

Všichni do krytu, Hidan jede!

20. srpna 2010 v 20:30 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Satora

Celý širý svět se zastavil, strachy ani nedutal. Hidan si to k závěrečným zkouškám v autoškole pílí. Komisaři ztvrdl úsměv, když spatřil chlápka s kosou přes rameno, jak si to k nim rázně šine. Hidan, co nejuctivěji pozdravil, s pokusem o vyloudění laskavého úsměv se uklonil skoro až k zemi, div komisaři neuťal hlavu svojí milou. Ten jen tak tak stihl uskočit.
Zbrunátněl v obličeji a spustil bandůrskou: "Co to tu provádíte vy jeden šašku, v tomhle chcete skládat řidičák, dyť to se hodí akorát tak do Halloweenského průvodu."
Hidanovi zahučelo v palici, on si dovolil urazit jeho milou?! Už šmátral po kosičce, když v tu mu kdesi v podvědomí zašeptal tenoulinký hlásek: "Nesmíš! Víš jak zněla sázka s Kakuzem, pokud selžeš."
Jashinista s velkou nevolí stáhl svou ruku zpět, nuceně nahodil úsměv, nic se neděje, vše je OK, přičemž mu v mysli jely ty nejbrutálnější jatka, s peprným komentářem.
Celý nervní přistoupil k vozidlu. Marně se pokoušel do něj nacpat, kosa se mu příčila v dveřním otvoru. I tedy mrštil s ní vzteky na zadní sedadlo. Zkoušející zbledl.
Když se konečně všichni nasoukali dovnitř, komisař se nevinně zeptal: "Tak pane řidiči, ujistil jste se, zda je vše v pořádku?"
Hidan si zamumlal sám pro sebe: "Co se staráš, ty starý ho**do, co nemá ánung o tom co je moderni" a tím nejsladším tónem odvětil: "Samozřejmě, vše jsem zkontroloval."
Pro demonstraci předvedl s odříkáváním: "Klakson troubí, stěrače stírají, odstřikovače, tfuj ty tak nanejvejš páchnou, jak ta oběť co jsem jí zapomněl tudle ve skříni." těmito slovy ukončil předváděčku.
Konečně se Hidan rozjel. Snažil se pokojně vyjet na vozovku, ale nedařilo se, pořád se tam někdo cpal. Hidanova běloskvoucí pleť začínala po chvilce mírně rudnout. Vzteky se chvěl a pod vousy si mumlal: "Táhněte někam do ha*zlu, vy kreténi zas*aný! No, ještě ty deme*tní k*ávo se mi tam na*er! No, co bych taky mohl čekat od odbarvené slepice!"
Po dlouhém úmorném čekání se konečně dostali na silnici.
Hidanovi běželo hlavou: "Jestli já to neudělám, tak budu Jashina prosit, ať mě zabije, jinak to s Kakuzem nevydržím."
Třásl se nervozitou jak ta nejmenší čivava.
"Prosím, Jashine-sama, dej, ať tyto zkoušky udělám." modlil se pilně.
Komisař na zadním sedadle se též modlil: "Oh, bože na nebesích, dej, ať tuto jízdu přežiji a už jí nikdy nemusím opakovat!"
Náš blonďák místo, aby před zatáčkou zpomalil, dupal na plyn jak šílený a řezal, co to šlo. Křižovatky neprojížděl, nýbrž prolétal. Na světelné ani zvukové signály nedbal, tůroval to jak o závod.
"Uhni s tou pixlou, projíždí tudy velevážený člen Akatsuki!" vřískalo mu v mozku.
Od pusy mu šly bublinky, jak v sobě držel žár nenávisti a pudu zabíjet.
"K***a! To budou obětní hody, až ten řidičák udělám." projíždělo mu hlavou, "jen spustím stěrače, šlápnu před přechodem na plyn a pak... pak se po*eru blahem."
Stoupající vzrušení, se pokoušel snižovat písní: "Já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu. Kdyby na mě Pejník přišel, von by mi dal přes hubu."
"Ták, tady zaparkujte pane řidiči, vaše zkouška, je u konce." ukončil zoufalý komisař zběsilou jízdu šílence. "Jakpak jste si vůbec vedl v písemných testech?"
"V jakejch testech?" znejistěl Hidan.
"No, přeci v těch co jste zaškrtával správné odpovědi, dělal jste je, nebo snad, ne?" Komisaře brali mdloby.
"A jo, vy myslíte ten divnej kvíz s obrázkama, jo tak to jsem dělal a prý moc dobře." Pochvalně poplácal sám sebe po rameni.
Když spatřil ostré pohledy všech přítomných, rychle dodal: "No, to víte, když se sám nepochválíte, tak to za vás žádné ho... ehm, žádné hodné stvoření neudělá."
"Tady máte potvrzení, že jste to udělal a zmizte!" vrazil mu komisař do ruky papíry a zdrhal z místa činu, co mu nohy stačily, za krátko zmizel v oblaku prachu, k uším zbylých přítomných dolehla památná slova: "Tohle blbě skončí."
Hidan si to šine polem nepolem lesem nelesem, přímou čarou do vesnice.
Vesničané troubí na poplach a ječí: "Všichni okamžitě do krytu, nějaký šílenec jede přímo na nás!"
Hidan zkřivil své tenké rty ve škodolibě slastný úsměv, prošlápl pedál až k podlaze, motor zaburácel a po chvilce byly už slyšet jen modlitby pro Jashina.
Hidan se spokojeně řehotá, když v tu ránu se po něm natahuje mohutná ruka a začne s ním třást.
"Jashine, to jsi ty?" optal se vyděšeně.
"Ne, ty pako, to jsem já, Konan a jestli hned nevstaneš, tak přijdeš pozdě na schůzi, takže ti radím, hoď sebou!"
"Konan! Ty zku*vená kryso! To si mě musela probudit zrovna v tom nejlepším?!"

Pravda o Akatsuki, aneb infantilní šílenec vůdcem

20. srpna 2010 v 20:15 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Satora

"Ku*va to je zase kosa. Doprd*le nohy mám celý zmáčený, to tu ten pos**nej sníh nemohl někdo zvás do***zlu vodházet!? Uhni vo*e, ať můžu dovnitř nebo ze mě zachvilku bude ledová socha." projevil se Hidánek dříve než stihl strčit svůj jashiní nosánek do Aka doupěte.
Do předsíně se celý rozhycován zvědavostí vřítil Tobi a ihned, jak spatřil rozmrzajícího Hidana zasypaného asi tunou sněhu, spustil: "Jéééé, já nevěděl, že nás přijde navštívit děd mrazík, myslel jsem, že tady naděluje dárky Ježíšek? Počkat ale dyť nejsou vánoce, nebo snad jo? Juhů a stou mrazící kosou vypadá skoro jak náš Hidan...."
"Drrrž už hubu, ty skrčku, nebo si z tebe udělám cukrové fondy!"
"Jééééé, nejenom, že vypadá jako Hidan, ale i tak sprostě mluví, to je super, si budete perfektně rozumět. To by si mi mohl nosit dárečky víckrát do roka, né?
"Povídám sklapni nebo z tebe nadělám deset malejch s dudlíkem!" Hidan se zhluboka ponořil do myšlenek a po chvilce dodal: "Ty malej zmetku, ty máš ale ku*va kliku, z tebe nemůžu udělat ani dva mrňavý s dudlikem, páč ty jsi sám vo sobě mrňavý mimino."
Tobi se dal okamžitě do breku: "Deidara sempai, fňuk, Děda mrazík je na mě zlý, fňuk, to mi asi nepřinese, letos žádné dárečky, fňuk a to jsem se tak těšil, beheheheh!"
"Ku*va, kolikrát ti mám vopakovat, že nejsem žádnej blbej Děda Mráz! A stejnak existuje jenom Jashin."
"Beeeeh, Deidara sempai, von neexistuje Děda Mráz ani ježíšek, glo glo?" Tobi se pomalu začal, pod maskou plnou slz, topit.
"Ty idiote to se chceš zabít, či co?" spustil zase Hidan bandůrskou, chytl prsty Tobiho masku.
Ten okamžitě začal řvát bolestí: "Jáááááuuu, málem si mi vypíchl oko!"
"To je dobrý máš ještě jedno." utrousil Hidan a masku zase pustil, ta se připlácla Tobimu na obličej s takovou razancí, že mu málem přerazila nos.
Beheheh, Tobi je hodný chlapec, proč musí tolik trpět, beeeeeh."
"Hidane omluv se mu." rozkázal Pein.
"A proč bych to jako dopr**le měl dělat?"
"Protože já jsem tu šéf a nařizuji ti. Okamžitě se mu omluv, tím myslím teď hend, jasný!?"
"Jasný, vy jste tu šéf. Soráč Tobi." vyštěkl vspurně omluvu a pod sněhem si mumlal: Ty idiote infantilní, mám já tě zapotřebí? Kdyby tady nebyly takové obětní žně, tak se tu s tebou takhle ne**ru."
"Říkal jsi něco Hidane?" Otázal se škodolibě Deidara.
"Ne, jdu se vohřát a usušit." mohutným plácáním začal ze sebe setřásat sníh a šinout se směrem ke svému pokoji.
Když tu na něj vylítla Konan: "Ty blbče, do předchvíle jsem tu pulírovala všechny koberce v rámci jarního úklidu a ty je hned takhle zmažeš, fuj takového bláta, že sis ani nevočistil boty."
"Pf, jakej jarní ůklid venku je jak v prosinci." vodsekl Hidan a zapadl do své nory.
Nastalo blahodárné ticho, ale bohužel né na dlouho. Itachi se obezřetně s nejvyšší opatrností vysoukal ze svého pokoje. Nenápadně přibaletil k Deidarovi a šeptem se zeptal: Co se tu pro všechny svatý dělo? Sasan se mi málem v pokojíčku podělal strachy, zalezl pod postel a odmítá vylézt. Kdo mi teď bude dělat vodícího psa, jestli ho odtamtud nedostanu, he?"
"Klid, Itachi, ho tam odsud nějak vydoluju." oznámil mu klidně blonďák do dnes nezjištěného pohlaví a začal se shánět po svém jílu.
Na to Itači začal ječet: "Takhle né, dyť ho zabiješ."
"No a? Ale bude venku, jak jsi si přál, ne?"
"No jo, ale v jakym stavu? Na milion kousků mě asi těžko dovede na poštu pro důchod!"
Kakuzu zbystřil: "Důchod? Jaký důchod?"
"No přeci ten invalidní." odvětil Deidej a se škodolibou radostí se koukal na Itachiho zlostné pohledy.
"Počkej já tě zabiju, jenom co si opatřim nové oči."
"Ty pobíráš důchod a neřekl jsi mi o tom? Kakuzu upouštěl zlovolný vztek, "a teď když o něm už konečně vim, si chceš opatřit nové oči, aby ti ho zase sebrali? Na to zapomeň, každá koruna do mojí..."
"Kam že, Kakuzu?" ozval se odkudsi Pein.
"Sakra taky slyší všechno co nemá." zaklel Kaku a hlasitě dokončil proslov, "Jak jen můžeš našeho ubohého hostitele PEINA, takhle obírat, dostáváš snad malý plat, že máš takovéhle špinavosti zapotřebí?"
"A máš to." vysmíval se mu v koutku Deidara.
"Ku*va to tu nemůže být ani chvilku ticho? Musim se pomodlit k Jashinovi, jak se mám dopr**le v tomhle rámusu soustředit, už tu dementní modlitbu dělám po páté! Jsem utahanej z mise jak ho**do, nejraději bych se na to vys**l, ale nemůžu, tak laskavě držte buby!"
"Ty aby ses taky z toho tvýho Jahsina nezbláznil, věčně věku tu někde zakopávám o tu tvojí kosu!" vřískal Itachi.
"Tak to seš ty to ho**do, které mi furt ničí mojí kosu a já se furt divil proč mám každou chvíli kosičku do oblouku. Ale za to, že jsi slepej jak patrona nikdo z nás nemůže, neměl si slintat na ty vychrtlý modelky tak blízko u obrazovky, možná by si teď i něco viděl. No jo no, ale pán musí být známý jako Kasanova, kterému jedna žená nestačí, tak dostal darem celej harém, d***aři."
"Jashinistickej úchyle, nemůžu za to, že jediné co tě dokáže vzrušit je ten tvůj Jashin! Možná kdyby si trávil méně času modlitbama a neukončil si každé rande obětací partnerky, tak si teď nějakou měl a nemusel by si si sexuální deficit vybíjet na nás!"
"Ty kreténe, kdo je tu u tebe úchyl, sám seš ujetej! Mě nějaký pitomý ženský plemeno neschází, aby si věděl, stačí mi se tudle podívat na Konan a jsem na pár stovek let vyléčenej. Ráno to na půl dne zabere koupelnu a vodpoledne je to tam zase. To mi teda ku*va prozraď k čemu jsou ženský dobrý? Teda krom vyprazdňování bankovního účtu."
"Náš účet je prázdný?" skočil do hádky k smrti vyděšený Kakuzu.
"Neni, to jenom tady Hidánek nepobírá, jakou rozkoš sebou přináší mít u sebe nějakou pěknou číču." uklidňoval ho Itachi.
Náhle do místnosti vběhl rozvzteklený Zetsu ječíc dvojhlasně: "Mám tu sjednat pořádek, pověřil mě Pein, chce se s Konan to... ehm potřebují si po dlouhém dni prostě dáchnout!"
"No a co mi s tim!" zařval Itachi svoji poslední větu před smrtí.
Zetsu po měm skočil a slupnul ho jako malinu, krkl si a z pusy mu vyšlehl katon, který sežehl chudáka Sasoriho i s jeho uměním na uhel. Do místnosi se vplížil Sasuke, vyjekl zděšením a vzal nohy na ramena. Deidara se lekl, škubl sebou, z ruky mu vypadl pořádný kus hlíny který posléze explodoval, ať je mu lehká jeho zem. Tlaková vlna exploze rozmetala na kousíčky i nic netušícího Hidana, kosička byla odmrštěna přímo na mamonícího Kakuza.
Do místnosti vběhl Pein svřeštícím Sasukem v podpaždí: co se to tu děje?!" přejel zběžně očima tu spoušť, zalapal po dechu, "Kdo to způsobil?"
"Všichni pohlédli směrem k Peinovi a jako jeden muš zahřímali: "Sasuke!"
Vůdce stočil zrak pod své podpaždí a s úžasem se pravil: "To si udělal ty? To je skvělý, takové lidi jako ty tu potřebujem, ale nemusel jsi zrovna na demonstraci své síly použít mé kluky, kde teď seženu nové?"
"Sasuke je sežene sám, ne? Taková kapacita musí mít na lidi čuch." poskytl hodnotnou radu Zetsu, znovu si ohnivě krkl a sežehl Peina.
"Co budeme dělat?" zhrozili se všichni.
Tobi se chopil slova: "No, tadyhle Sasuke sežene nějaké lidi do organizace, beztak za to může on a já se ujmu vedení, jasný? Tobi je hodný chlapec, nemusíte se ničeho bát. Tak Sasuke co tu tak civíš, mazej sehnat ty lidi a vy si koukejte hledět pořádně svojí práce!" rozdal Tobi své první rozkazy.

Pohroma

20. srpna 2010 v 20:00 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Satora

Sluníčko sluní, ptáčci zpívají a Pein s Konan se vracejí v rozverné náladě z čajového dýchánku zloduchů. Náhle oba zkoprní a pomalu jim mizí z úst blažený úsměv.
"Co se to tu stalo?" Vypadlo zděšeně z Peina a jen bezradně zíral na tu spoušť. V hlavě mu jely závitky na plné obrátky.
Mírně ovíněná Konan se začala smát a pronesla: "Miláčku, kde je naše sídlo?"
"Nevim," odvětil Pein se slzami v očích.
Hehe, miláčku, jsem viděla v televizi na vánoce takovej baráček s nohama. Neměla ta naše jeskyně taky nohy? Protože kdyby měla, tak by se to tím všechno vysvětlilo. Škyt."
"To byla pohádka Mrazík, Konan."
Pein pomalu propadal zoufalství.
Když tu někdo opatrně vyleze z křoví, obezřetně se rozhlíží, když se jeho zraky zabrzdí o vůdce, vyklouzne mu: "A do haj*lu! Co vy tady tak brzo, šéfe?" A snaží se na své tváři vykouzlit milý úsměv.
"Hidane, co se to tu stalo, kde je naše sídlo?"
"Šéfe, to máte tak, kluci mi slíbili, že budu moct obětovat Tobiho, když vám to nevykecám."
"Okamžitě to vysyp nebo tě zabiju!"
"Jéhe, jako by jste mohl, šéfe," posmíval se Hidan a raději rychle zmizel zpět do křoví.
Pein popošel kousek blíže, aby mohl lépe obhlédnout škody.
"Auu!" Zaúpělo křoví.
"Zetsu! Vylez a kápni božskou, co se tu stalo!"
"Řekneme mu to, bude sranda," začala chtivě bílá půlka.
"Ne, bude z toho malér," oponovala černá.
"Ale ten už máme," opáčila bílá.
"Ale když mu to řekneme, tak nám Hidan nenechá sníst Tobiho a já mám takový hlad," podotkla černá.
Mezi tím co se Zetsu mezi sebou dohadoval, Pein zmerčil další oběť: "Tobi, koukej sem naklusat a vem sebou i ten zbytek, co je tu určitě poschovávanej!"
"Šéfe, my za nic nemůžem, to ono samo," spustili Aka členové sborem.
"Já vám dám, že se to samo, buď mi všichni teď okamžitě řeknete, co se tu stalo nebo se jde do Konohy."
V organizaci to zamručelo a všichni kroutili hlavou: "My nemůžeme, šéfe. Nemusel byste tu osvětu ve zdraví přežít," dodal starostlivě Sasori.
"Jak myslíte. Kakuzu, pokladnu a nesnaž se vymlouvat, že tam zůstala zasypaná."
"Ale, šéfe, to nemůžete," bránil Kakuzu své dětičky zuby nehty.
"Jem Vůdce, já můžu všechno. Dej mi tu pokladnu a hned!"
"Tady, pane. Fňuk, pápá děťátka moje," vytáhl obří plátěnou bankovku a z plných plic do ní zatroubil.
"No tak, Kakuzu, neber si to tak," konejšili ho ostatní.
"Tak a jde se směr Konoha, vy bando nevděčná," zavelel Pein.
A šlo se. Všichni namačkaní v chumlu u sebe po sobě házeli tázavé pohledy, proč zrovna do Konohy. Konan jistila proti úprkovou bariéru ze zadu a Pein v předu. Celou cestu až na Konožské hranice nikdo ani nepípl, krom Zetsuova žaludku, který zpíval celou cestu hladovou árii.
"Jsme tady. Prosím vás, pane Izumo, kde najdu pana Ibikiho?"
"Co-co od něj chcete?" Vyděsilo se celé osazenstvo u brány.
"Ale, potřebuji od něj jenom takovou malou službičku. Jak jistě víte, založil jsem organizaci zvanou Akatsuki a tady kluci dělají drobet potíže, tak jsem si myslel, že by mi Ibiki-sama mohl pomoci, jeho jméno je známé široko daleko, dostane z kohokoli jakoukoli informaci, tak by, samozřejmě ne zadarmo, bohatě se mu odměním, mohl dostat nějaké informace tady z těch mejch kluků."
Izumo už se na nic neptal a jen oněměn úžasem ukázal směrem k informační budově.
-

"Jak by jste si ten výslech přál, Pein-sama?" Trylkoval Ibiki při pohledu na ten kopec peněz.
"Vím já, vy jste odborník, tak konejte, jak nejlépe umíte."
"Ano ano, Pein sama, jak si přejete." Ibiki odtlačil všechny Akatsuki do výslechové místnosti a zamkl se tam s nimi. Po chvíli ticha se odtamtud začaly linout podivné zvuky a zoufalý řev. Ibiki odtamtud vyběhl jak smyslů zbavený rvouc si vlasy a vřeštíc na Peina: "Vodveďte si to pryč, takové natvrdlé idioty jsem ještě nezažil! Než vyslýchat tohle tak to raději spáchám harakiri!" A začal se kunaiem řezat po těle.
Pein posmutněl, poslední naděje na vymámení informací zhasla.
Akáti se vyvalili z místnosti celý vytlemení: "Taaak šéfe a kam půjdeme teď?"
"Domů, vostudy už jste se nadělali až dost," odsekl vůdce.
"Ale kam domů? Sídlo spadlo, kdopak nám ho postaví," začali pět.
"Když jste si ho zbořili, tak holt budete spát pod širákem, se všema našema úsporama utekl šílený Morino Ibiki."
"To ses pos**l! Já ti říkal, Deidaro, že hrát horkou cihlu s tim tvým jílem v hale není dobrý nápad, ale vy né ještě jste k tomu přidali hru na kulový blesk! Co jste do ha*zlu čekali, že se stane, kdaž budete dělat sopku místo z jedlé sody z toho jílu okořeněným střelným prachem!? Teď to máte, se třeba pose*te. Jsem zvědavej, vy ho**da, kde budu já a moje kosička spát a běda ti, ty *****, jestli mi kosička zrezne!"
Tobi samozřejmě tuto myšlenku uvítal a začal kolem všech hopsat radostí a vejskat: "Juchů, my budeme spát pod širákem, to jsem si vždycky přál."
Po cestě zpátky zavládlo řadami Akatsuki opět hrobové ticho, jen pohledy už nebyly tázavé, ale vražedné a všechny směřovaly k Deidarovi. Deidej se vzteknul, že to všichni hází na něj a udělal Katsu a bylo po něm, jenomže né jenom po něm ale i Hidánek se koulel všude kolem a nepříčetně vřískal: Ty skur**ný ho**do, já tě zabijůůůůůů! Kakuzu, no tak mě ku*va sešij, co tam jen tak stojíš? Ty s**ně, nevodcházej, koukej mě sešít!"
"Výš co mi tak můžeš, moje prašulky jsou na vždy pryč." Kakuza začala pohlcovat temná deprese. S hlavou mezi koleny se pomalu odploužil k ostatním.

Hidan u tyče

20. srpna 2010 v 19:41 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Satora

"To je dneska zase, ale ku*va vedro." lamentoval Hidan, "už mám na sobě jenom trenky a pořád se potim jako sviňa."
"Hm, ale vypadáš bezvadně, Hidy, skoro jako nějaký ten naolejovaný kulturista na těch fotkách, co je tady Konan, tak úzkostlivě střeží před zraky Peina." uchychtl se Deidara.
Konan si Hidánka změřila pečlivým pohledem a poté se vložila do rozhovoru: "Ale víte klucí, že máte pravdu, fakt by mohl z fleku dělat striptéra."
Kakuzovi se rozsvítila brčálová očka a dodal: "No to je fakt, mohl by mezi chytáním Jinchuuriki vydělávat penízky striptýzem u tyče, to musí nést docela dobře."
Hidan jen vytřeštil oči, kam se tato diskuze ubírá a podrážděně vyštěkl: "Já se vám na nějaký prachy za opičí tanečky vy**ru, mě jsou ty barevné papíry u p***le!"
"Jen se nedělej, to říkáš stejně jenom, protože by si to nikdy nebyl schopnej udělat. By si tam vytuhnul jak mraženej kačer." utrousila Konan, rozesmála se a sní celé osazenstvo v místnosti.
"Vy ho**da zas**ný, já vám ukážu, všechny vás obětuju Jashinovi a bude klid!" začal Hidan vřískat nepříčetností.
"Jojo za pravdu se každej pere." zaznělo sborem.
"Tak vo co vy ho**da zas**ný, že to udělám!?"
"Vo sto tisíc, že to neděláš." zvolala Konan.
"Konan, jseš normální? Takovejch peněz momentálně ani nemáme." zhrozil se Kakuzu, "a i kdybychom měli takovýmu jako je von, bych je nikdy dobrovolně nedal."
-

O pár dní později:
"Tááák, vy ho**da, dneska večer všichni v baru Modrá ústřice, jasný?! Kdo tam nebude toho obětuju a to k***a svinskym způsobem."
"Hele bar Modrá ústřice? To mi něco říká." přemýšlel Deidara nahlas, "jako bych už tam někdy byl."
"Co já ubohá, nemám co na sebe." vyšilovala Konan.
"Jak nemáš co na sebe, dyť máš těch hadrů plnou jednu místnost!" koulel očima Pein.
"Dyť už jsem to měla všechno nejmíň jednou na sobě, to si nemůžu vzít. Musím si koupit něco nového."
"To by mě zajímalo za co, já ti nedám ani floka."
Konan nasadila smutná psí očka: "Ale no tak miláčku, přeci se nebudeme hašteřit kvůli takové blbině." objala svého drahého a vášnivě ho políbila.
"No tak jo, tady máš, ale ne že to rozfofruješ hned všechno. Co všichni tak blbě čumíte, koukejte se pořádně upravit ať vypadáte aspoň trochu k světu a neděláte mi ostudu." vyštěkl na ostatní a co nejrychleji se ztratil z dohledu.
"Vidíte vy, paka líný jak se to má dělat." posmívala se Konan zbytku organizace a máchala jim před nosem penězi, až z toho začal Kakuzu slintat.
"Tak raději abychom se šli taky připravit, ne? Ať nás podpantoflák Pein neseřve." procedil skrz zaťaté zuby kakuzu.
-

Večer:
"Jé Deidara-senpai, a na co to vlastně jdeme? Jdeme do cirkusu, že jo? Jééééé, uvidím slony!" švitořil Tobi po cestě.
Deidara už to nemohl vydržet ani když se oddával nádherné představě Tobiho letícího na měsíc, v uších mu přitom zněla symfonická skladba Katsu.
"Tobi buď už konečně zticha, do žádnýho cirkusu nejdeme!"
"Né, Deidara-senpai, a já chtěl tak moc vidět slony a opice." posmutněl Tobi. Po chvilce pookřál a znovu spustil: "A kam teda jdeme Deidara-senpai?"
"Do baru Modrá ústřice podívat se na Hidanovo vystoupení. Už neotravuj!" v hlavě mu šrotovalo odkud ten název toho baru jenom zná.
Jenom co vešel do vnitř, bylo mu jasné odkud tuhle putiku zná. Místnost byla přeplněná svalnatýma hošanama v koženém oblečení s vzezřením ošlehaných motorkářů.
"A hele, ahoj blondýnko, nechceš si zašpásovat? Už jsme tě tu dlouho neviděli, pořád se tu o tobě mluví."
Deidara okamžitě hodil zpátečku a při snaze elegantně vyplout ze dveří šlápl na Tobiho, hodil záda na Itachiho a ten se prudce udeřil do hlavy.
"Dop***le Deidaro, to nemůžeš dávat bacha? Teď vypadáme jak sloni v porcelánu." houkl Pein.
"Šéfe, já nic nevidím!" Začal z ničehož nic hystericky ječet Itachi.
"Jéééé, Deidara-senpai, koupíme mu slepeckého psa, že jo? A já se o něj budu starat a budu ho chodit venčit." povykoval zase Tobi.
"Vy jste se zcvokli, víte kolik takový pes stojí a pak to krmení a veterinář. Nepřipadá v úvahu, to je moc drahé." Vyjel na ně pološílený Kakuzu.
"Držte huby, už to začíná." křikla na ně Konan.
Na podiu se rozsvítilo červené osvětlení s nádechem růžové, Hidan se s prvními tony začal svíjet jako by ho právě chytla ledvinová kolika. Neohrabaně se pokoušel ze sebe servat koženou bundu, za ztuhle trhavých pohybů do ohnivého rytmu.
"Jashin, sama ty to vidíš, to by bylo obětí." přivřel Hidan zasněně oči, "k***a a já tu zrovna nemám kosu."
Vzteky vyhodil nohu do vzduchu, zahákl jí za tyč a celým tělem s pokusem o ladnost a svůdnost provedl piruetku kolem té tyče. Bohužel již v půli cesty se mu nožka vysmekla a křečovitě ladné pohyby vystřídal volný pád z podia mezi obecenstvo. Dav začal nespokojeně hučet a pískat.
Kakuzu nepříčetně ječel: "Za tohle jsme museli vysolit takových peněz?! Koukej předvést něco lepšího, hlavně něco na co se dá koukat!"
Dav Hidana vyhodil zpět na podium a ten sebou začal škubat jak při epileptickém záchvatu v domnění, že vytváří pohyby nazývané break dance. Marně se pokoušel rozepnout zip kalhot.
"K***a ten zas**nej zip se zaseknul!" vřískal a začal vzteky válet sudy, až se nenápadně odválel pryč z dohledu.
"Fůůůůůůůůj za tohle jsme si teda nezaplatili!" křičel dav sborem.
V tom jedno svalnaté chlapisko s koženým obojkem na krku nadhodilo: "Tak ať nám předvede něco pěkného tady Deidárka, minule to bylo perfektní."
Akatsuki se nenápadně leč rychle, posunovali k východu.
Už byli skoro venku když v tom se ozvalo: "Ale kampak kampak, přeci takový hezcí hoši jako vy nebudou před námi utíkat."
Zpustila se hudba a všichni se dali do tance, jen Konan a Hidan byli ušetřeni.
Pein procedil opět mezi zuby: "Hidane, já tě zabiju!!!"

Kakuzu v akci

20. srpna 2010 v 19:40 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Satora


Kakuzu sedí v koutku a tiše dumá nad závažnou, avšak tajnou věcí.
Náhle sebou škubne a houkne na Peina: "Šéfe, máte v úmyslu ještě někdy použít tu starou skříň na koření?"
Pein se celý rozcuchaný vypotácí z ložnice, nevěda, která bije, a jen nevrle utrousí: "Ne, chtěl jsem ji už dávno vyhodit, jenomže nikdo z vás se k tomu do dneška nemá."
Za stálého brblání si sám pro sebe se Pein odpotácel do kuchyně.
Po chvilce se ozvalo z ložnice: "Miláčku, kdepak jsi, já se tu sama nudím. Nerozčiluj se s těma vetchýma existencemi a pojď ke mně do pelíšku."
Aka-sídlem otřásla salva smíchu, která se linula ze všech stran.
Nyní již nakrknutý Pein se rázně vyvalil z kuchyně se šlehačkou v ruce a honem zaplul zpět do ložnice.
Celé Akatsuki sdružení nalepené uši na dveřích.
"Ty moje papírová jahůdko, bych tě nejraději samou láskou snědl." zapěl Pein medově sladkým hláskem.
V tu ránu Akáti popadali od dveří a začali se opět nekontrolovatelně řehnit.
"Já je zabiju!" ozvalo se zpoza dveří a dunivý dusot napověděl, že je čas honem rychle zmizet.
Pein vylétl z pokoje jako rozzuřený býk a vřískal: "Kde jste, vy chásko mizerná! Vy šmíráci, co jim nic není svaté!"
Běhal po domě jako smyslů zbavený, ale nikoho nemohl najít. Až po chvíli k němu přišel Kakuzu s nevinným výrazem anděla.
"Co chceš?!" zahřímal Pein, dříve než stihl chudinka Kakuzu vydat hlásku.
"No víte, šéfe," začal škudlil se vší opatrností a mírným strachem v hlase "víte, jak jsem se vás ptal na tu skříň s šuplíčkama..."
"Co je s ní!" vyjel po něm Pein nabroušeně.
"No, mohl bych si ji vzít pro soukromý experiment?"
"Jo, vem si ji a teď už konečně zmiz!" stroze ukončil šéf rozhovor a šel se opět věnovat své milé.
-
"Hm, hm, jak já bych to jen udělal..." přemýšlel Kakuzu a obhlížel si nově nabytý majetek. "Hm, sem bych mohl navrtat dírky na kabely, s tím by mi mohl pomoct Sasori. Hm, ale jak to na něj navléct, aby to udělal zadara? Hm, to bude těžké..." lámal si hlavu a stále obcházel kolem skříně.
"Sasori, nechtěl by ses procvičit v přesnosti útoku na cíl?" zvolal náhle.
Loutkář se se vší obezřetností zeptal: "O co jde?"
"No… tady je taková stará skříň, tak mě napadlo, že bych ti na ni nakreslil malé terčíky a ty by ses do nich trefoval a dělal tam malé dírky." odvětil s laskavým tónem v hlase.
"Tak jo, za jak dlouho to budeš mít hotové?"
"Už to mám. Můžeš začít."
"Tak, to bychom měli. A teď ještě, kde vzít lampičky s červeným světlem, hm?" Po chvilce se mu na tváři rozlil škodolibý úsměv a spokojeně si to šinul k Itachiho pokoji.
"Zdar, Itachi, Tobi si chce s tebou zahrát na slepou bábu, čeká na tebe celej natěšenej venku na zahradě."
Itachi jen něco zavrčel, odlepil se od židle a odešel.
"Táááák a teď honem sbírat. Jedna lampička, druhá, třetí... čtyřicátá pátá, huh, ten jich tu má. To bude stačit." a spokojeně odkráčel z pokoje.
"Hm, a teď jak z nich udělám to červené světlo? Dám tam igelit? Ne, to je drahé." přemýšlel tak silně, až si upáral kus švu u ruky.
"Ha, už to mám, dám tam kusy tý látky, co nám z ní Konan šije mráčky na hábity." Opět se mu rozlil šťastný úsměv na obličeji. "To mi to jde," pochvaloval si. Trhal při tom látku na kousky.
"Tak, lampičky by byly a teď ještě zařízení interiérů." utřiďoval si myšlenky při zabudovávání lampiček do jednotlivých šuplíčků. "To by mi mohl píchnout Deidara, pořád tvrdí, jakej je umělec."
"Deidaro, můžeš sem na moment?"
"Co chceš, Kakuzu, nemám čas, snažím se vybrousit své umění do největší dokonalosti."
Kakuzovi se zajiskřilo v očkách: "No a s tím bych ti mohl pomoci. Já ti nakreslím různé tvary a víš, jak já neumím kreslit, tak ty zapojíš svýho uměleckýho ducha, a co nejvíc je vylepšíš, jo?"
"No, sice mi to nenabízíš určitě jen tak, ale malý trénink mi neuškodí." a dal se do výroby.
-
"Všechno jsem zkontroloval, lampičky svítí, postýlky jsou pěkně vysušené, tak pojďte, vy moje děťátka, můžete se nastěhovat."
Až by se dalo říci s úchylným úsměvem, začal Kakuzu strkat své bankovky do jednotlivých šuplíčků, po dvou, a rozsvěcet červené osvětlení. Když s tím skončil, přichystal se k odchodu, ale ještě mezi dveřmi se otočil a pronesl: "Jen se mi tu pěkně množte, vy moje děťátka, a moc nezlobte."
A to byl příběh o Kakuzovi a jeho farmě na peníze.

Může za to Konan

20. srpna 2010 v 19:38 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Satora

Pein předstupuje před svojí organizaci: "Takže chlapi, jsme švorc." Opatrně se rozhlédl po místnosti a pak tiše dořekl: "Konan a ty její věčné nákupy šminek a hadříků nás přivedly na mizinu."
"Drahoušku, říkal si něco?" Ozvalo se z kuchyně.
Pein vyděšeně vytřeštil oči: "Né nic, miláčku, jen jsme tu s klukama probírali, jaká jsi dobrá kuchařinka."
"Jojo, za chvilku vám to přinesu."
"Tfuj, to bylo o vous," oddychl si z hluboka.
"Šéfe a co teda budeme dělat?" Tázal se dychtivě Tobi.
Pein zalapal po dechu a s čirou hrůzou v očíh pronesl: "Budeme si muset k lovení Jinchuuriky sehnat ještě nějaký vedlejšák. To víte, Konan nemůže chodit do společnosti s akné a roztrhanýma hadrama."
"To si děláš kozy!" Začal hned vřískat Hidan. "To snad nemyslíš, vážně? My se budeme dřít jenom proto, aby si ta tvoje krasotinka mohla žít jako na zámku? Pěkně prachové peřinky a šatečky z hedvábí?!"
Vůdce vyplašeně mrknul ke kuchyni.
"Ty idiote, co tu vřískáš, mohla tě slyšet! To chceš abysme dopadli jako posledně?! Ještě teď mám rozpíchané ruce od toho štupování ponožek!" Začal vřískat Deidara.
"Jdi do hajzlu, slečinko, já tu křičet nesmim a ty jo?"
"Nechte toho, vy dva infantilní blbečci!" Zhoukl na ně Kakuzu, "Nebo to ta nádhera uslyší, podrobí nás zase výslechu a mě vobere vo prachy na nové hadry."
Itachi jen koulel očima, proto se raději chopil slova: "Já bych mohl žebrat, tam co je ten obchoďák, v zimě můžu být pěkně v teple a v létě si můžu venku opalovat svojí hebounkou Uchiha pokožku."
Sněm sborem: "Jo to by šlo."
"A vezmi si k sobě Tobiho. Když lidi uvidí slepce s dítětem, dají víc," projevil se opět Kakuzu.
"Co vůbec budeš dělat ty, Kakuzu?" Otázal se zvědavě Pein.
"Já? No, vezmu pod svou ochranu tady Zetsu a půjdeme drobet pomoct od peněz sociální správě. Zetsu založí neziskovou organizaci ZE Tsu na ochranu rostlin a budou sbírat prašulky s Kisamem. A já jim tam budu posílat ty svoje ulité."
"Hem, dobrý plán," pochvaloval si Pein.
"A co bude dělat Deidara-senpai?" Ozval se Tobi.
Deidara na něj hodil pár zlostních pohledů.
"To je fakt, co budeš dělat ty a Hidan? Kromě umění výbuchu v hlavně nic jiného nemáš. To tady Sasori může být aspoň loutkářem, ale vybuchující sochy by si asi nikdo nekoupil," řekl Pein pohřebním tónem.
"Tak když má tak rád to umění a Hidan bolest, tak je přihlásíme na krasobruslení," pronesl temným hlasem Itachi.
"Joooo, to bude super," skákal Tobi radostí. "Já se na vás budu chodit koukat a budu vám držet palce."
"Zmlkni Tobi," procedil mezi zuby Deidara.

O pár let pozdějí:
"Vítejte na mistrovství světa v krasobruslení párů. Letos se nám naskytne jistě velmi zajímavá podívaná, je zde mnoho nových tváří a mezi nimi mladičký nadějný pár, ve složení Deidara, Hidan! Už přijíždějí na led.
Zvolili velmi obtížnou sestavu, na velmi svižný doprovod. Piruety jsou technicky vybroušené do nejmenších detailů, ladná šíje partnerky má správný záklon. Oba krouží po ledě s takovou lehkostí, jako by snad létali. Aaa máme tu odpíchnutého dvojtého Lutze s ladným doskokem do holubičky. A znovu rozjezd a dvojtý Lutz je střídán trojtým Rittbergerem a dvojtým Salchowem. Sehranost této dvojce je přímo neuvěřitelná, ta strojová přesnost a přitom tak ladné pohyby. Co to? Ano to byl, vážení, hodně riskantní kousek. Hidan odhodil svojí partnerku a ta udělala dvojté salto vzad a dosedla opět na led s elegancí přenádherné labutě. Její dlouhé blond vlasy pervektně kopírují pohyby těla.
Co tohle znamená? Na ledě se ocitl pomeranč a druhý. Vážení, tak to tu ještě nebylo. Slečna Deidara neni slečna, ale muž. To je skandální odhalení. Jak se tohle mohlo stát? To znamená jasnou diskvalifikaci, vážení a je to škoda. Jakožto odborník jsem hodně zklamán.

V šatně:
"Deidaro, ty hovado! Sis tam ty pomeranče nemohl přilepit?! Kakuzu nás zabije, až to zjistí! Víš kolik peněz do toho investoval?! Ten bude zuřit, ale já už tu nebudu. Než se zahazovat s takovou bandou invalidů, to raději emigruju na jinou planetu!"
"Hidane, uklidni se, musíme nějak rychle zmizet nebo po nás za chvíli kromě Kakuza půjdou i Anbu. Si myslíš, že si nedaj dvě a dvě dohromady?"
"Sakra, celá akce je v p***li."

O hodinu později v Akasídle:
"Vy ******** ********* ********* ********* ******* ****** ****** ***** ********** ******* ****** ***** ******* ***** ***************** ***** ****** *****!!!"Ječel Kakuzu za mohutného hromobití.
"Radši mizíme..."
A to je pravá příčina zmizení Deidary a Hidana z řad Akatsuki. Může za to Konan!

Miš-maš, aneb jak šla zavařeninová sklínka na rande s nožem (I.)

16. srpna 2010 v 20:23 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Miš-maš
Co je psáno modře, psala Wolfie :D
Omlouváme se za chyby :)
Je zaručené, že na 100% nebudete vědět kdo je kdo a "o co go" xD

Miš-maš, aneb divný slova - Recenze

16. srpna 2010 v 20:19 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Miš-maš
První povídka, kterou jsem s někým psala a dám jí sem :D (Ovšem, že první není :D)


Fashka zdrhla!

15. srpna 2010 v 11:57 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Gomi Nikke-chan
bla
Tak lidičky, mám blbou zprávu... pro mě :( Flashka mi zdrhla, nebo ji marťani ukradli... a nebo jsem jí jednoduše zapomněla doma... Měla jsem na ni všechno od Naruto story po Hranici lásky 2-4 díl :/ Abych to psala znovu... Zksím ji ještě pohledat, ale těžko :(

Zablokovaný blog

13. srpna 2010 v 12:06 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Gomi Nikke-chan
bla
 Moje zlatíčka! Konečně jsem u vás! Teď sjem na Vysočině s notebookek, protože jsem na tu brigádu nakonec nemohla a můj notebook se opravuje, tkaže mám taťkův a on tady měl zablokovaný blog.cz, kvůli tomu, že se bál nějakého viru. Já jsem z toho byl úplně hotová, když jsem prosila aby to odblokoval a táta řekl že ne. Tak jsem pro to zkoušela několik hesel na tátu - hlavního uživatele a ono se to konečně podařilo, odblokovala jsem to a jsem tady :D Tímto bych vás chtěla poprosit, aby jste mi do komentářů níže napsali to, co jsem pop. ještě neudělala.





Všechny Naruto story mám na "flešce", takže až jí najdu, okamžitě to sem dám. Gomenasai


Kabuto, dítě a Orochimaru

9. srpna 2010 v 11:27 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Ostatních

Kabuto se v laboratoři skláněl nad malým uzlíčkem látek, v kterým bylo něco zabalené. Orochimaru ho z dálky nechápavě sledoval a tak se šel podívat blíž.
"Co to tam máš?" zasyčel a Kabuto div nevyletěl z kůže, jak se lekl. Pomalu se na svého zaměstnavatele otočil.
"Nic, Orochimaru-sama."
"To tvoje 'nic' brečí," podotkl Oro zhnuseně, jako by právě zjistil, že jeho milovaná hadí paštika se nedělá pro hady, ale z hadů. Kabuto se na uzlíček otočil a jal se z něj vybalovat nespokojený dítě. Oro ho ale rázně odstrčil a zůstal na ubulence zírat.
"To je..." zvedl dítě za nožičku do výšky očí, aby si ho mohl pořádně prohlédnout "dítě?" dořekl přez ohlušující pláč nespokojeného batolete.
"Přesněji holčička." Kabuto si od Orochimara děvčátko něžně vzal a začal ji utěšovat.
"Co tady dělá?"
"Našel jsem ji před sídlem," začal lhát Kabu, protože se mu nechtělo přiznávat, že tohle je výsledek jedné prohýřené noci, z které si skoro nic nepamatoval. Ta holka si ho ale pamatovala až moc dobře.
"A proto Kimimarovi zmizel všechen sunar?" No na mě nekoukejte, ten kluk ho potřebuje na kosti.
"Jenom něco," bránil se brejlatec. "Zbytek si vzala Tayuya, že zkouší novou pleťovou masku," bonznul ji s nadějí, že půjde Oro řešit sunar a zapomene na jeho malej problém.
"Co to tu tak smrdí?" zacpal si Oráč nos.
"Ale né, Tacu-chán, už zase?" Kabu se znechuceně zašklebil a začal holčičku přebalovat. V půlce toho procesu však celý zezelenal a div se neskácel k zemi. Orochimaru jen protočil oči v sloup a odstrčil Kabuta od dítěte.
"Hrabeš se v mrtvolách a tohle nezvládneš?" začal ji sám přebalovat.
"Orochimaru-sama..." Kabutovi se zamlžily brýle, když sledoval, ja mu to jde.
"Všechny techniky světa, Kabuto, zapoměl si snad? Myslíš, že ninjové si nechtěj usnadnit práci s dětma?" strčil přebalenou holčičku Kabutovi do náruče. Tacu-chan však lítostivě natahovaka ručičky k Orovi.
"Nějak se jí zbav," přikázal legendární sannin a odešel. Děťátko se dalo do pláče, jakmile jí 'ten legrační pán' zmizel z dohledu.
"Tacu-chan, neplač," tatík začal hledat něco, čím by mimčo rozveselil, ale jeho pokusy byly odměněny jen dalším pláčem. Kabuta z toho začínala brnět hlava a sliboval si, že jestli ještě někdy Ayame potká, že jí něco udělá.
"Jo, leda tak další dítě, co?" skočila mu do myšlenek Tayuya.
"Už zase jsem přemýšlel nahlas?"
"V poslední době to děláš pořád," podotkla flétnistka a vzala si od něj stále plačící děvčátko.
"Asi nejsem moc dobrej táta, co?"
"Chlapi to nemaj v genech," začala na Tacu dělat obličeje a ta se rázem rozesmála. "Ale naučíš se to."
Když se ten den vrátil Kabuto se spící Tacu z laboratoře do svého pokoje, čekalo na jeho posteli velký překvapení. Asi metrovej plyšovej medvěd. Na lístečku s věnováním bylo napsáno jen 'Pro Tacu-chan'. Kabuto ani nijak neřešil,kdo ho tam dal, položil spící děvčátko do kolíbky z kostí *protože Kimimato má děti rád* a šel spát. Když se konečně odebral do světa snů, vřítil se mu do pokoje Orochimaru.
"Kde je malá?" hned na něj vyhrkl.
"O-Orochimaru-sama?" zamžoural na něj Kabu a začal hledat své brýle.
"Kde je Tacu-chan?" zopakoval Oro netrpělivě. Odpověděla mu sama Tacu, který se nelíbilo, že ji někdo budí.
"Á, Tacu-cháán," vzal jí Oroušek do náruče. "Strejda Orochimaru se bál, že by ho Kabuto třeba poslechl a zbavil se tě." Tacu na něj chvíli jen nechápavě mžourala velkejma kukadlama, ale pak se začla smát a tleskat malýma ručičkama, protože 'ten legrační pán s dlouhým jazykem' se vrátil.
A to je konec , Oro nakonec přiznal, že děti zbožňuje, fláknul s plánem na ovládnutí světa a ze své organizace udělal siročinec a nakonec to rozšířil na armádu spásy.

Něco opravdu starého - Untitled...

9. srpna 2010 v 10:58 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Jednorázovky
Rozhodla jsem sem dát povídku, kterou jsem psala společně s Nayuky, ona psala spíš ty "koktavé" scény a taky toho napsala víc x3
Povídka je na pár GaaSaku, což mě dost naštvalo, když jsem to dnes našla.... před rokem mi to asi nevadilo či co, že jsem s tím souhlasila xD
Povídka psaná před cca rokem xD
Já začínala začátek, Nay končila xD
Povídka se mi moc nelíbí, jelikož jsem to psala "jen tak" a byla o rok mladší xD No a ještě jsem nemala "zkušenosti" psát FF a anvíc tam je pár GaaSaku, Grrr...


Nanake, aneb Orochimarův lístek do blázinec

9. srpna 2010 v 10:54 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Ostatních
Vložil Zisi, konoha.cz

"Sakra! Mám nějakou alergii na pyly či co!" Zanadávala osoba skrytá ve křoví. Oči za brýlemi slzely a rýma se již také projevovala.
"A jak ji tady mám do p***le najít?"
Odpověď se dostavila v podobě jekotu. Jasně rozeznával uječenou fistulku s jemným podtónem strachu od hlubšího hlasového projevu.
"Hm. To nebylo složitý. (Kdyby tak věděl, že to horší teprve přijde!) Vypadá to, že by měla proběhnout kolem mě… ne kolem… někde blíž… skrz…" Kop do hlavy ho málem omráčil a zarazil mu brýle do kořene nosu.
"Kterej kretén mi k***a rozbil brejle?!" zaječel hystericky a dokonale zkopíroval Orochimarův řev, který slýchával, když něco provedl (například když mu stoupl na jazyk, vysypal pudr, lezl do koupelny...).
"Jejda, sorry." zavolalo nějaké blonďaté pometlo, na jehož botech se jasně rýsoval otisk jeho objičeje.
"Uzumaki Nanake, já tě zabiju!" ozval se znovu ten hlubší hlas a Kabuto to schytal… podruhé! Tentokrát to byla rána zezadu a poněkud silnější. Čtyřokáček si narovnal zlomený nos a mumlal cosi o pomstě. Otočil se na ninju, který ho právě nakopnul. Tentokrát měl strašnou chuť někoho nakopnout on. Ani se nenamáhal s nějakým "kdo jsi?" nebo "teď je po tobě", a ninja byl za chvíli vražen hlavou do záhonku s kapustičkami. O něco klidnější Kabuto se otočil na onu blonďatou dívku, která si ho v tuto chvíli měřila podezíravým pohledem.
"Jsi Nanake?" zeptal se. Brýle se mu ve slunečních paprscích zaleskly a oči mu začaly slzet ještě víc.
"Já-"
"Hepčííík!"
Kabuto vypadal, že ještě deset minut na téhle louce a nosem mu vyletí i ten chabý zbytek mozku. Proto se nějak dlouho nerozhodoval, přehodil si ji přes rameno a odnášel ji ke svému slizkému pánovi. Potěšeně popotáhl. Tentokrát svou misi splnil. Ničím nerušená Nanake se rozhodla protestovat až později a místo toho malovala na Kabutova záda roztodivné obrázky. Kabuto si zatím neuvědomoval, co všechno mu ta zatracená alergie natropila.
"Našel jsem ji, Orochimaru-sama," řekl vítězoslavně Kabuto, když sundal to dítě ze zad. Orochimaru k ní přišel a mávnutím ruky ho poslal pryč. Jakmile se Kabuto otočil, Orochimaru ztuhl.
"Ka-bu-to-co-to-má-zna-me-nat?" odsekával a z očí mu šlehaly blesky.
"Pane?" přikrčil se nechápavě Kabuto.
"Co to máš na sobě?!" zařval Oro tak, že se Nanake hrůzou zježily vlasy. Kabuto na tom nebyl o nic líp. Nechápavě ukázal na svůj ANBU plášť.
"No... nechtěl jste, aby mě poznali tak... tak..." zakoktal se Kabuto. Kdyby tušil, co to na sobě má, hóóódně rychle by utíkal. Orochimaru se nad ním tyčil, vzteky bez sebe, a třesoucí rukou ukázal na Kabutova záda. Kabuto svlékl plášť, pod kterým měl svůj klasický ninja-obleček. Na černém plášti se skvěl nápis: "Teplý Orochimaru vám nabízí své služby..." A další nechutnosti související s jeho dlouhým jazykem. Orochimarova jindy bledá tvář byla rudá vzteky (a k jeho očím to nesedělo!).
"Orochimaru-sama, já-" zakvílel Kabuto, otočil se a začal zdrhat.
"Kreténe! Pitomče! Idiote!" ječel Oro, když se ho jal pronásledovat. Nanake si promnula ruce a na nevinné tvářičce se objevil ďábelský škleb. Šáhla do kapsy a vytáhla balónky, ve kterých něco bylo. Ono "něco" se ukázalo jako barevný prášek, který hned poté, co se smíchal s vodou z Nanakeniny láhve, zlověstně zasyčel. Potěšeně balónky zauzlovala a strčila pod dečku Orochimarovy židle tak, aby nebyla vidět žádná vyboulenina. Strčila je tam společně s kouskem Kabutova pláště...
Jakmile se vrátila na místo, kde stála, přišel Orochimaru a tvářil se jako bůh pomsty. Za ním se plazil nějaký fialový hnus. Po pětiminutovém zkoumání v tom Nanake poznala zbytky Kabuta. Celou tu dobu si ji ovšem zkoumavým pohledem prohlížela Oro-držka. Nanake se na něj zářivě usmála, až uvažoval, jestli náhodou není příbuzná s Gaiem-senseiem, nebo jen používá stejnou zubní pastu. Stejně si ale poznamenal, že si musí koupit sluneční brýle. A nejlíp černé a veliké, aby vypadal cool. To mu zase připomnělo Sasukeho, jehož tělo chce, a Naruta, kterého tou malou bude vydírat. Potěšeně se usmál a nakopl Kabuta. Ten vykvikl jako prase, ale dál nic neříkal. Nanake si zatím poznamenala, že má Kabutovi k Vánocům koupit protézu, protože ho (jak bylo jasně vidět) Orochimaru dohnal.
Orochimaru se divil, jak to, že se ho malá Uzumaki nebojí. Netušil totiž, že se moc těší, až se posadí na svoji židli. Uzumaki si dokázala živě (a hlavně barevně) představit, co se stane, až si Oro sedne. Doufala, že to bude co nejdřív. Stejně tak si dokázala představit, jak se asi bude tvářit Kabuto, až Orouš najde kus jeho pláště.
"Hej, Voslizlo, co tady vlastně dělám?" zeptala se, netušíc co tím spustí. Spustila přímo lavinu.
"Voslizlo?! Voslizlo?! Voslizlo?!" ječel Orochimaru hlasem hodným... Nanake přemýšlela, jak se z toho dostat.
"No... ti říkal Kabuto-fialka, když mě odnášel z Travnaté. Že prý mě nese někam, kde to má na povel Voslizla-san. A jelikož ty jsi tak silný a díokonalý, musíš tady tomu velet!" Nanake pozorovala barvy duhy. Fialová (Kabuťácká) totiž zežloutla vzteky, ale hned zbledla strachy, když uviděla Orochimara, který ze smrtelně bledé přešel na smrtelně rudou a začal Kabuta škrtit jazykem. Nanake vypadala, že začne zvracet.
"Jo a taky říkal, že si nemyl krk," dostala ze sebe. Přece jen to nebyl hezký pohled, a co by dělala, kdyby se Kabuto udusil? Na koho by házela své "malé" prohřešky? (které jistě budou)
Orochimaru znechuceně sroloval jazyk. Pak se otočil na Kabuta.
"Tak, Kabuto, běž malou Nanake ubytovat a pak se vrať," řekl naštvaným hlasem a Kabuto pochopil, že ho trest nemine.
Vedl vysmátou Nanake temnými chodbami. Díky slimejšímu tempu, které musela nasadit kvůli Kabutovi, protože se zlomenou nohou a několika žebry se špatně chodí, mohla zatím vymýšlet další věci na zahnání nudy a totálního zničení Kabuta, protože jiný obětní beránek tady nebyl, a ona z duše nesnášela náfuky a vlezdop***lky. A podle toho, co od Kabuta po cestě slyšela, byl jedním z nich. Pro svého pána by udělal všechno, jen aby se mu zavděčil. Zatím si mohla gratulovat, Kabuto kvůli zraněním nemohl nic říct a Oro-tlama netušila, kdo to má všechno na svědomí. Nepochybovala o tom, že Oro má kratší jazyk než vedení... Asi po hodině Kabuto otevřel dveře do pokoje a zase je za Nanake zavřel. Ta teprve teď poznala, co je to holobyt. Kromě postele a šatní skříně tam nebylo nic. Ani okno. Pozdě si uvědomila, že ani neví, kde je záchod. Rozhodla se to prozatím neřešit, praštila sebou na postel a usnula.

Předělávka

7. srpna 2010 v 20:18 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Galérie
Tak jsem z nudy tak předělávala... Dám sem jak to vypadalo a jak to vypadá :D

více...

Videa

7. srpna 2010 v 20:01 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Videa
1
   ♥ Páry ♥
2
  ♥ Aka banda

9
  ♥ Ostatní

Fotky, fotky, fotešky :)) oblíbené místečko u rybníčka x)

5. srpna 2010 v 21:24 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Fotky

Nebudu to nějak okecávat, stejně nevím co bych k tomu řekla :D Je to taková smíchanina xD krajina, čelenka, krajina, čelenka... x)) Dnes jsem ěmla bbohužel jenom Suny x(


Super zpráva!

5. srpna 2010 v 19:48 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Gomi Nikke-chan
bla
Njn... zase kecám xD Ale mám pro to důvod! Dnes ráno mě propustili ze špitálu a hned se to jelo slavit do Jihlavy! Potom jsme šly s kamarádkou ven k rybníku a tak jsem fotila :)) Mám hned několik fotešek, jak krajiny, tak mě a čelenky x))
Zachvilku je sem jdu dát :)) A jak jste se měli dnes vy? :))

Neotravuju dneska už nějak?

4. srpna 2010 v 19:17 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Gomi Nikke-chan
bla

Njn... zase otravuju xD Dneska byl můj rekord příspěvků na blog x) Oslavujeme! xD Á... "Opijem se! Opijem se!..." xD

Ne tak pro to tady nejsem xD Jsem tu jenom zrekapitulovat dnešní den + oznámit zítřek.

Dnešek: Dnes byl pro mě happy den. Přišly mi čelenky Suny a Konohy, vybrali mě na Hokage.cz na psaní FF, napsala jsem miliardu článků... ok tak tolik ne, ale víc než někdy jindy, spočítala návštěvnost a na to, že blog nemá ani měsíc je to podle mě dost dobré!
Ale bohužel jsem nebyla venku a nefotila, páč pršelo... ale zítra napravím! x)

Zítřek: Na zítřek přednastavím pár článků, páč budu celý den (skoro) bez připojení na net x(

Npo a ještě něco na konec x)


Zak a já jdu spát... ne kecám, jdu si udělat večeři a pak budu čučet na nějaké anime, psát "Hranice lásky" (Eve možná ocení x)) a číst FF na Konoze x)

Dobrou noc a nezapomeňte - spát už po "Večerníčku"! Eh... malý moment... ten už byl... Tak spát až se vám bude chtít xD

Další HAPPY zážitek! Lidíííčky moji drazí já jsem tak nesmírně HAPPY!!

4. srpna 2010 v 15:05 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Gomi Nikke-chan
bla
No jo já vím, už dnes fakt hodně otravuju xD Ale lidičky, já jsem prostě úplně Happy! Ve 12:00 jsem napsala na Hokage.cz, jestli ybch mohla přidávat FF do nové kategorie FF a myslela jsem, že nemám žádnou šanci, páč hledali jenom 5 lidí a stále jhsem kontrolovala emaily a nic . A před chvíli jsem se koukla na Hokage na soukromé zprávy a zpráva! A v ní stálo "Ok, povoleno, hodně štěstí"! Lidičky já  jsem fakt Happy! Toto je moje velká šance! :))
Kují Kyu za oporu. MTMR!

I am HAPPY!

4. srpna 2010 v 13:13 | Nikke Otaku Sayame-neechan |  Gomi Nikke-chan
bla
Lidičky já jsem HAPPY! Sice o 300 chudší, ale HAPPY! Před chvíli přišla pošťačka a donesla mi balík, co jsem si objednala v pondělí z Mangashopu. A co že jsem si to objednala? Čelenky Konohy a Suny za výhodnou cenu x) Jedna stála 99, dohromady 288 kč, zbytek bylo poštovné. Normálně bych za 288 bez poštovného měla jednu čelenku x)

A jak to vůbec vypadá?

Veškerý obsah tohoto webu je přísně chráněn autorským zákonem. Přísný zákaz kopírování.
© Nikke-chan